Ahoj vsichni,

je to uz hodne dlouho co jsem se ozval naposledy. Omlouvam se za takove zpozdení. Moje cesta mezitim skoncila a já se vratil v porádku domu, stacil znovu odjet a zase se vrátit. Myslím, ze bych mel napsat aspon pár slov o tom jak vsechno dopadlo. Odehrálo se hodne necekaných událostí a záver cesty byl úplne jiný nez by me kdy napadlo.

Naposledy jsem psal o zastávce na ostrovech z rákosí na jezere Titicaca. Odtud jsem pokracoval do historického mesta Cuzca a po nekolika dnech vyrazil do malé vesnice Aquas Calientes, která se nachází v hlubokém údolí obklopeném horami a dzunglí. Na vrcholku jedné z hor se rozkládá ztracené mesto Inku Machu Picchu.

Vstal jsem pred ctvrtou hodinou a jeste za tmy a deste vyrazil po malé, strmé, kamenné pesine v lese, k brane Machu Picchu. Chtel jsem tam být mezi prvními, jeste pred nejrusnejsi navstevni hodinou a také kvuli prístupu na Wayna Picchu, odkud je krásný výhled na celé ztracené mesto, kam se dostane jen omezený pocet lidí kazdý den.
Nejvetsí dojem na me Machu Picchu udelalo pri východu slunce, kdy vsechno zahalovala hustá mlha a slunce slabe osvetlovalo hluboká údolí kolem. Na vrcholu hory byla viditelnost jen pár desítek metru a kamenné zdi mesta vystupovaly a zase mizely v mlzném oparu. Behem dne se celé místo díky postupujícímu slunci menilo. Zustal jsem proto az do pozdního odpoledne, abych videl vsechny jeho podoby.

Dalsí zastávku jsem udelal ve meste Arequipa, jehoz velká cast historického centra je vystavena z bílých kamenu. Odtud jsem zamíril ke kanonu Colca, který patrí mezi nejhlubsí na svete. Sesel jsem po svazích porostlými kaktusy na jeho dno a strávil pár dní na brehu reky. Behem této doby jsem ucinil rozhodnutí, které zmenilo pruh mého dalsího cestování, ale také muj zivot po návratu domu.

V Cuzcu jsem se seznámil s Marie-Jorge z Quebecu v Kanade. Nemeli jsme prílezitost strávit spolu víc nez dvanáct hodin, protoze se musela vrátit domu. Stacilo to ovsem k tomu, aby na me udelala tak velký dojem, ze jsem o týden pozdeji koupil letenku do Quebecu.
Pred odletem me ale jeste zbývalo nekolik tydnu, takze jsem do hlavního mesta Limy pomalu vyrazil podél západního pobrezí. Udelal jsem nekolik zastávek. Nejvíc se mi líbilo v malé oáze Huacachina, která byla obklopená vysokými písecnými dunami.

Posledních sedmnáct dní svojí rok a pul dlouhé cesty jsem tedy nakonec strávil v Quebecu s Marie-Jorge, která se stala mojí pritelkyni. Rozhodnuti odletet do Kanady se tedy ukazalo jako naprosto spravne.

Po prijezdu jsem to doma vydrzel jen pet týdnu a pak opet odletel do Quebecu. Zustal jsem tam s Marie-Jorge mesic. Behem te doby jsme stravili dva týdny na ostrovech Madelaine na východe Kanady a poznali se zase o neco lepe. Cestovali jsme obytnou dodavkou, ktera nam poskytla nocleh a svobodu pohybu i po odlehlých a mistech. Domu jsem se vratil vcera. Nyni cekam na zari, kdy Marie-Jorge prijede za mnou do Prahy.


Moc Vas vsechny zdravim

Opatrujte se

Milos